úterý 14. října 2008

Armin van Buuren - A State of Trance 2008

Rodák z nizozemského Leidenu a DJ opakovaně zvolený jedním z nejlepších planety v jedné osobě, Armin van Buuren, letos prožívá pravděpodobně nejúspěšnější období své hudební kariéry. Z pohledu posluchače taneční hudby se totiž takřka celý uplynulý rok nesl ve znamení právě jeho třetího autorského alba Imagine, které spatřilo světlo světa v dubnu. Deska byla a vlastně stále ještě je úspěšná nejen ve své domovině, ale i v zahraničí, což dokládá mimo jiné skutečnost, že videoklip aktuálního singlu In and Out of Love můžete spatřit i v běžném vysílání jinak žánrově značně konzervativní MTV Europe. Prodej alba podpořilo také halové turné a o pár měsíců později dokonce DVD záznam jedné ze zastávek. Ani s příchodem sklonku roku však éra Imagine nekončí, když její dozvuky lze nahmatat i v novinkové mixované kompilaci A State of Trance 2008, jejíž recenzi/průvodce si můžete přečíst na následujících řádcích.


Předek bookletu mixované kompilace A State of Trance 2008

Předně bych rád uvedl, že jsem z Imagine nebyl nadšený tolik, jako moji souputníci. O tom jsem se koneckonců zmiňoval i v rubrice krátkých zpráv, kde jsem vytýkal přílišný posun do mainstreamových vod. Album mne jinak zklamalo především po stránce hudební. Tedy až na pár výjimek. Vyprodukované bylo samo sebou profesionálně, ale ani sebevětší snaha nenahradí "to správné rozložení hvězd na obloze", které dělá výjimečná alba výjimečnými. Ba naopak, příliš tlačit na pilu ve výsledku působí kontraproduktivně. Pokud bych však něco vyzvedl, byly by to vokály, které se vydařily velice. I tak pro mne bylo A State of Trance 2008 v podstatě ukazatelem, jestli Arminova kariéra opravdu upadá, jak jsem se domníval (zlom v mých očích nastal po vydání Shivers), nebo to bylo pouhé zdání a svůj neoddiskutovatelný talent tento brzy dvaatřicetiletý sympaťák ještě úplně nevyčerpal.

Hned na úvod zazní skladba Unforgivable, kterou již Arminovi příznivci dozajista velmi dobře znají (a pokud ne, mohou se seznámit jak jinak než prostřednictvím Imagine). Původní albový mix je přesně ten případ, kdy hlasová složka zastínila hudební doprovod. V mixu od First State, který se vloni vyšvihl vynikající tech-trance peckou Evergreen, není po Arminově původní produkci ani stopy a půvabný Jarenin zpěv tak konečně dostává rovnocenného partnera v beatu ne nepodobném letnímu hitu If You Should Go v hávu Inpetto vs. Duderstadt Remix.


Armin van Buuren oslaví 25. prosince již své 32. narozeniny

Dobrá, teď už tedy víme, kdo že to stojí za výběrem tracků, a můžeme pokročit k instrumentálnímu předělu sestávajícího z pěti segmentů. Nejvíce mne zaujaly Spring Breeze (Martin Roth SummerStyle Remix), kde se chilloutová kytara vhodně doplňuje s výraznější basovou linkou a po stránce vývoje a tempa dojde k několika výrazným změnám, a Amazon Dawn v originálním mixu od M6, která je podstatně melancholičtější a jejíž kytarová melodie evokuje synth-score Harolda Faltermeyera k snímku Top Gun, přesněji tu chmurnější část. O zbytečnou vatovou výplň se zde pak postaral překvapivě i Mike Foyle s jen lehce nadprůměrným Bittersweet Nightshade. Doufejme, že v budoucnu naváže na Shipwrecked, což byla velmi nadějná otvíračka A State of Trance 2006. Nenadchne ani Fake Awake (The Blizzard Remix) Andyho Moora. Basový podkres připomínající nelibé zvuky z toalety á la Super8 jsou dávno z módy a ani když byl jejich čas, na chuť jsem jim nepřišel. Jde to vůbec?!

V dalších minutách následuje vrchol kompilace, ač na cestě za nejlepšími pasážemi opět zdržuje nikterak záživná vycpávka.

V dalších minutách následuje absolutní vrchol kompilace, ač na cestě za nejlepšími pasážemi opět zdržuje nikterak záživná vycpávka. O tom ale až později. Na řadu totiž přichází přímo špičková záležitost Serendipity od nepříliš známých autorů Benya feat. Penny Nixon. Slova "...show me you're my angel...", "...feels like heaven into deep..." či "...the raindrops falling down..." v podání líbezného hlasu dotyčné vokalistky bych mohl poslouchat snad donekonečna. Nechybí ani klidná pasáž bez perkusí. Tady byla Buurenova ruka při výběru zlatá, možná i posetá diamanty.

Pokud přežijete šest minut protivného, přefiltrovaného zpěvu v Satori Waterfalls, dostanete se k relativně vydařené These Shoulders, které propůjčila hlas Julie Thompson. Těžko říct, co vytváří umělý nádech jejího přednesu, každopádně Somewhere Inside (of Me) - nejlépe v živém provedení, kde bych životnosti této blonďaté Němky i uvěřil :-) - zůstane mojí jedničkou, možná i díky vydařené produkci Tiësta (alias Allure). Ale originální refrén oceňuji.


Promo fotografie pořízená v rámci photoshootu k ASoT08

Trend, kdy propady střídají vzestupy, nadále pokračuje. Množství úsilí není úměrné kvalitě výsledku, ale desátá stopa Vampire je výjimkou. Při jejím oživení se sešly hned tři osoby. Navzdory tomu to však stojí za to! Asi nejvyváženější věc kompilace. Nádherné vokály, na to má Armin čich jako málokdo. Tady konkrétně se ale v dobrém světle předvedla i dvojka Myon & Shane 54. Chvályhodný progress, relaxační pasáž, v závěrečné části i trochu tvrdší sound. Voilá - nemůžu se nabažit.

Dojmy z konce prvního disku poměrně kalí použití až moc okatých syntetických vokálů. Nejvíc to mrzí v Burning from the Inside (Tenishia's Burning Dub), která přináší příjemnou klávesovou melodii a trochu i těch drsnějších tónů.

Zavíračkou odpočinkové první poloviny se stává prázdninový remix Out of the Sky od mých německých oblíbenců Kyau & Albert. Nečekejte trefu do černého typu Always a Fool nebo Kiksu, zde je tahle svěží dvojka přecijen v pozici pouhých remixérů (pod skladbou jsou podepsaní Lange a Sarah Howells), ale i tak dodají nakažlivý beat, nějaké ty struny a energie, že by se člověk nedopočítal. Jejich další řadovku/mix nemůžu dospat!

Dojmy z konce prvního disku poměrně kalí použití až moc okatých syntetických vokálů.

Druhá placka je prý určená do klubů a první dvě věci to víceméně potvrzují, takže tomu budeme věřit. Už v Strangers We've Become (Intro Tech Dub) je znát nárůst bpm, ale od stočtyřicítky je to pořád daleko. Zde se mi překvapivě líbil nasamplovaný vokál Josie, producent Arney do toho jde po hlavě a vyplácí se to. Poslední třetina tracku je trochu měkčí než zbytek, avšak to rozhodně není na škodu. Pokud vás druhý disk někde dojme, tak to bude u "...so young, look at the strangers we've become, no doubt, without the love we need, we're done...". Sunlounger se Zarou servírují záležitost ve stylu Imagine, což však v tomto případě znamená pochvalu. Velice zdařilý refrén, zamiloval jsem si zrcadlové "...you might find that you're not lost..." a "...you might find your way back home...". Sedmiminutová délka vůbec nevadí. Po For Your Love (Sied van Riel Remix) od tvůrce s exoticky znějícím jménem Offer Nissim přichází poměrně zásadní zlom - z hlediska mixu jako celku - v podobě Lover Summer (Orjan Nilsen Remix). Příznačně asi nejrozporuplnější track alba. Při jeho poslechu jsem si říkal, že interpret snad trpí schizofrenií. Proč si to neříct - je to nesourodá zpatlanina. Chvilku to zní jako Darude nebo Dallas Superstar, pak příjde melancholická akustická kytara a nakonec typický trance, aby byl záhy opět nahrazen "finským" dancem. Fragmenty to sami o sobě nejsou špatné, ale na jedné hromadě to vypadá přinejmenším rozhádaně.


Více jak deset vystoupení za měsíc = procestovat svět

Bohužel, jak jsem již naznačil, v dalších minutách nenajdete nic víc než pouhopouhý průměrný, ne-li podprůměrný trance. Opravdu! Možná mne obviníte z nedostatku chuti nebo úsilí do této nelehké hudby proniknout a jako argument použijete mojí dodatečnou korekci hodnocení Tiëstovo ISoS7, ale věřte mi, poslední dva týdny jsem neposlouchal skoro nic jiného. Občas zazní záměrně falešné chrchlání, které si všichni vypůjčili z Tiëstova remixu instrumentální klasiky Adagio for a Strings, který byl už sám o sobě prudce nevkusný. Z potřeby zavřít oči a spát vytrhne v pozitivním směru tak maximálně The Last Time (Simon Bostock Remix) od britského producenta, který si říká Thrillseekers, či Time to Rest, která zaujme živou elektrickou kytarou, jejíž pán má v dokladech napsáno Eller van Buuren. Podle všeho je to Arminův bratr. Kilojouly naopak ubere celý zástup zhudebnělé špíny v čele s No More Alone (nepříjemně gay mužské vokály), Back to You s nepříliš decentními vysokými tóny kláves a In and Out of Love (Richard Durand Remix) opět z Arminova pera, kterou preferuji v originálním mixu, ale ani ten není bůhvíjak zázračný. Zkrátka a jednoduše, na masakry typu Exactly (O'Callaghan & Kearney) zapomeňte, to se tu nevede.

Občas zazní záměrně falešné chrchlání, které si všichni vypůjčili z Tiëstova remixu instrumentální klasiky Adagio for a Strings.

Titul "nejlepší mixovaná kompilace roku" tak nadále zůstává v rukou Tiësta a jeho výborného předprázdninového setu In Search of Sunrise 7: Asia, který, pokud na toto srovnání přistoupíte, válcuje konkurenci z Armada Records v několika ohledech - je vyváženější, nabízí větší množství samostatně fungujících skladeb a je koncepčnější, což je ve smyslu, jakým to míním, důsledek Tiëstovi větší rozhodnosti, nadhledu, vyzrálosti a odvahy jít proti trendům. A State of Trance 2008 nicméně rozhodně nezapadne jako Opus Secundo či Cream Ibiza z dílny Paula van Dyka - světlá místa vás k několikerému poslechu přesvědčí i bez přemlouvání. A technické nedostatky budete hledat stěží - svoje řemeslo Armin ještě ovládá s přehledem. Navíc, bez pěti-šesti skladeb bych si asi svůj další život představit nedovedl... :-)

Nesouhlasíte s verdiktem? Podělte se o názor v diskuzi!


Buuren místy vyloženě nadchne, ale chvílemi i nudí a čas od času i vadí. S přibývající stopáží mu evidentě dochází dech. S odřenýma ušima, ale na kvarteto neuronů to stačí. :-) 70 %

Žádné komentáře: