I v roce 2008 má CRT co nabídnout

Dnes, v době příznivé dostupnosti rychlého Internetu, kde si každý může individuálně navolit, co konkrétně a v jakou dobu bude sledovat, by se mohlo zdát, že televize je mrtvé médium. Toto zdání s přibývajícím časem sílí. Máme tu YouTube, jehož narůstající zásoba klipů vystačí na hodiny a hodiny zábavy a poučení. Angličtina a jiné světové jazyky nejsou váš denní chléb? Přepněte na domácí Stream. Najdete zde jak amatérská, tak i profesionální videa. Pravda, zatím spíše zábavního charakteru, ale potenciál tento projekt dozajista má a je jen otázkou času, kdy se stane rovnocenným konkurentem i pro celoplošné televize.

Má televize v konkurenci Internetu ještě vůbec šanci?

Je libo zpravodajství? Všechny velké české televize (ČT, Nova, Prima) jej nabízí i on-line, postupem času se přidávají i dříve jen „tištěná média“ (iDnes, Aktuálně). Zobrazíte si seznam reportáží a za účelem přehrávání zaškrtnete pouze to, co vás zajímá. Zapomeňte na do masa okousané nehty při čekání na předem ohlášenou novinářskou senzaci, které však předchází série reportáží o psích výkalech, okradených stařenkách a nebohých hlodavcích, které někdo proti jejich vůli zapekl do bochníku chleba, což vás však pramálo zajímá. Moderní technologie vám ušetří nejen zdraví, ale i moře času.


  ▌  1) Jak hluboko máte do kapsy?
  ▌
  ▌  2) Vysoké vs. standardní rozlišení
  ▌
  ▌  3) Ergonomie, geometrie a potenciál
  ▌
  ▌  4) Resumé - CRT není pro všechny


Co nenajdete na veřejných serverech, to dostanete prostřednictvím výměnných sítí nebo specializovaných úložišť typu RapidShare. Že vás v rozšiřování sbírky audiovizuálních materiálů brzdí poskytovatel Internetu omezeným downloadem? Na svůj oblíbený film, popřípadě kýžený dokument s velkou pravděpodobností narazíte v regálu videopůjčovny či prodejny s DVD. Ve všech případech si vystačíme s počítačem. K čertu s televizí, chtělo by se říct.

Podobně jako mnohdy jindy, i tentokrát narazíme na „něco“, co nám náš nově získaný poznatek začne nemilosrdně rozmlouvat. V tomto je tím „něčím“ lidská pohodlnost. Poznal jsem to na vlastní kůži, když se mi nedávno porouchala obstarožní CRT televize. Sledování filmu poskytuje zcela jiný zážitek, když se obklopíme přáteli, jídlem a pitím a ještě k tomu zaujímáme polohu na slunci se vyhřívající užovky. To bohužel počítačové prostředí (sedmnáctipalcový LCD panel s mizerným zorným polem, nepohodlná kancelářská židle, omezený prostor na stole, ...) nemůže nabídnout.

Klasické CRT TV nyní nahrazují ploché LCD a plazma panely

Dobrá, starou dobrou „obývákovou bednu“ jsme tedy úplně nezavrhli. Ale pořád nemáme v našem rozhodnutí jasno. Klasické CRT televize, které jsme si stihli za ta léta jejich existence důkladně osahat a ke kterým máme důvěru, už nejsou k vidění skoro ani v domácnostech, natož ve specializovaných obchodech. Dnes se v podstatě nabízejí jen dvě varianty: plazmové obrazovky a LCD televize. Ačkoliv se zdá logické zvolit moderní technologii, existuje několik důvodů, proč si i dnes - pravděpodobně však kdesi na Internetu ve výprodeji či v nejzapadlejším koutě kamenného obchodu - koupit nemoderní CRT televizi. Já šel proti trendům a přesně tak učinil. Ony důvody se dále pokusím uvést. Ať už si z tohoto čtení odnesete cokoliv, přeji dobrou volbu a následnou spokojenost. Pokud se budete inspirovat, budu jen rád. Berte však na vědomí, že preference jsou u každého jiné a tomu je třeba se podřídit.

Jak hluboko máte do kapsy?

Cenové kritérium je pochopitelně velmi důležité, obzvlášť pokud jste student, který nemá financí nazbyt, nebo pokud televizi vnímáte jako vedlejší zařízení pro občasné použití a investovat hodláte spíše do jiné techniky. V tomto ohledu pochopitelně jasně vítězí technologicky starší CRT. Kvalitní plochá televize s průměrnou úhlopříčkou 55 cm a od důvěryhodného výrobce/prodejce se dá pořídit už pod čtyři tisíce korun s daní. Za LCD od stejného výrobce a s podobnou úhlopříčkou zaplatíte přinejlepším dvojnásobek, pravděpodobně však trojnásobek a výš, pokud chcete předejít známým nešvarům v podobě nízkého kontrastu a zkreslování obrazu při sledování z ostrých úhlů.

Peněz není nikdy dost, a to ani když jde o zábavu

Ač se dražší volba zdá vzhledem k lepším papírovým parametrům výhodnější a vzbuzuje dojem, že připlatit si se vyplatí, v praxi to tak úplně neplatí. Nicméně v určitých ohledech má LCD skutečně navrch, například v (pro běžného smrtelníka) poměrně důležitém ohledu - poměru stran obrazovky. Hromadný přechod na širokoúhlý formát hraje LCD do karet, což se projeví mimo jiné tím, že obraz 16:9 (1,78:1, Widescreen), který používá drtivá většina DVD či Blu-ray Disc (BD) filmů, také třeba zpravodajství TV Nova a v nemalé míře též vysílání České televize, se zobrazí po celé ploše obrazovky (LCD televize s 4:3 obrazovkou jsou vyhozené peníze), bez horizontálních černých pruhů v horním a dolním okraji obrazu. Na druhou stranu, pořád nejčastější obraz pro šíření televizního signálu v našich končinách s poměrem stran 4:3 zobrazí takové zařízení s vertikálními pruhy na pravé a levé straně obrazu. A pokud se vrátím k širokoúhlému obrazu, ten má bohužel nepočítaně bratříčků a sestřiček (nejznámější je dozajista Cinemascope s poměrem stran 2,35:1 a používá se především u výpravných snímků), kteří disponují jiným poměrem stran a ačkoliv máte širokoúhlý zobrazovač, vodorovným černým pruhům se v těchto případech stejně nevyhnete. Naproti tomu CRT televize (vyskytující se s širokoúhlou obrazovkou jen velmi zřídka) naopak zobrazí 4:3 (1,33:1) obraz naprosto korektně a širokoúhlý pak vždy s horizontálními pruhy, přičemž zde se mění pouze jejich šířka v závislosti na skutečném poměru stran zdrojového obrazu. Záměrně přehlížím všemožné zoomy a jiné režimy obrazu, které sice černé pruhy částečně zredukují nebo úplně odstraní, ale za cenu zkreslení obrazu nebo jeho oříznutí.

Letterbox - způsob zobrazení širokoúhlého filmu na 4:3 TV

V této souvislosti by bylo vhodné podotknout, že zatímco CRT se potýká s tzv. overscanem, který má za následek skrytí určitých částí obrazu, LCD je v tomto směru podstatně velkorysejší. Servisní menu však dokáže se znevýhodněnou CRT udělat zázraky a tak se dá říct, že v rukách zkušeného uživatele je v této věci boj víceméně vyrovnaný.

Vysoké vs. standardní rozlišení

Nyní považuji za důležité opět připomenout aktuální situaci v České republice. Zatímco všechny filmy uložené v souladu se standardem DVD-Video a ať už analogové či digitální televizní vysílání nabízejí pouze standardní rozlišení obrazu (SD - Standard Definition) a tento typ obrazového materiálu je u nás nejrozšířenější (ještě aby ne, když se takové trháky, jako jsou Casino Martina Scorseseho nebo Vykoupení z věznice Shawshank Franka Darabonta, prodávají v provedení DVD-Video na každé trafice za pár pětek), pak tu máme tzv. vysoké rozlišení (HD - High Definition) vyskytující se na filmových Blu-ray discích a v HD-TV vysílání. HD, přehratelné na HD-Ready LCD či plazmových televizích, je nepochybně mnohem dál než SD (to je zase termín vlastní CRT technologii), když nabízí mj. až 5x více obrazových informací a tudíž nesrovnatelně detailnější (pro mě subjektivně i živější) obraz. Je tu však jedno „ale“. HD-TV u nás jen tak nehrozí (chytit lze snad pouze ze satelitu) a Blu-ray je zatraceně drahá sranda, navíc nabídka filmů je dosti limitovaná. A těch dabovaných je ještě míň. Když pominu, že koupí samotné HD televize zchudne vaše bankovní konto až o několik desítek tisíc korun, za BD přehrávač a nějaké ty filmy do základu HD filmotéky budete muset obětovat zhruba stejný finanční obnos. Pro srovnání - DVD přehrávač s podporou téměř všech myslitelných SD video formátů pořídíte kolem dvou tisíc korun; BD přehrávač vás v té nejlevnější variantě vyjde na téměř šest tisíc. U filmových nosičů je situace téměř totožná - DVD-Video lze pořídit od padesáti korun, ceny Blu-ray disků začínají až na hranici šesti set korun. Nemluvě o tom, že zhotovení kopie vyjde v případě BD ještě několikanásobněji dráž.

Blu-ray umožňuje díky vysoké kapacitě ukládat HD obraz

DVD-Video v kombinaci se značkovou CRT televizí, kvalitním videopřevodníkem v přehrávači a odpovídajícím zapojením podává velmi uspokojivé výsledky. Při dodržení dostatečné pozorovací vzdálenosti je obraz ostrý, hrany jasné, barvy věrné. Na problémy s nedostatečným kontrastem a pozorovatelnými úhly zapomeňte, to trápí spíše lacinější LCDčka. Na těch naopak DVD těžce zklame. Vlivem přepočtu SD rozlišení na nativní rozlišení toho kterého panelu dochází k drastické ztrátě ostrosti obrazu. A nechtějte vědět, jak je na tom klasický televizní příjem... Můžete namítnout, že nejnovější přístroje nabízí tzv. upscale, kdy obraz prochází různými procedurami (počínaje zašuměním a konče ostřením), které kvalitu obrazu sice pozorovatelně zvýší, ale mějte na paměti, že nejde o samospásnou metodu a u levnějších zařízeních si o této vychytávce můžete nechat jen zdát.

Zdroj obrazu ve vysokém rozlišení, který v kombinaci s SD CRT neznamená žádnou změnu k lepšímu („Starého psa novým kouskům nenaučíš“), sice rozsvítí vaší High Definition LCD/plazma televizi k nepoznání, jak to dokáží snad jen oči školáka, který pod vánočním stromkem nalezne vysněný 1:18 model Ferrari F40, ale je důležité si uvědomit, za jakou cenu. Pokud jste navíc alespoň ve zlomku takový šťoural jako já, ani tak vám kvalita obrazu nebude zcela dostačovat. A to by za ty nemalé peníze měla, nemám pravdu? Právě narážíme na problematiku nedostatečného snímkování filmů a limity celuloidového materiálu. Ve srovnání s počítačovými monitory, které ve spolupráci s výkonným hardwarem zvládnou zobrazit fotorealistickou renderovanou HD grafiku ve více než stovce snímků za vteřinu, vypadá „moderní“ Blu-ray se svými čtyřiadvaceti snímky za vteřinu pořád jako chudý příbuzný. A pokud je sledovaný film natočen analogovou cestou, jakože drtivá většina dnešních hollywoodských filmařů stále zůstává u celuloidu, obrazového šumu se stejně nezbavíte. Ten naopak ještě více vynikne. Pokud jde o snímkování, velkým příslibem je norma HD-TV, která při použití odpovídajícího kamerového náčiní „unese“ i 1080p/50, tj. Full High Definition při padesáti progresivních snímcích, jenže nad něčím takovým zatím mohou fajnšmekři slintat i v zahraničí.

U kamery kalibru RED ONE nedostatečné snímkování nehrozí

Ergonomie, geometrie a potenciál

Bylo by naivní si namlouvat, že z těchto hledisek nevychází jako vítěz moderní technologie. Ta konkurenci doslova válcuje. LCD obrazovky mají bez výjimky vysoce moderní design, jsou energeticky nenáročné, jejich skromné rozměry umožňují zavěšení na zeď, mají perfektní geometrii a vůbec - patří jim budoucnost. CRT se snaží konkurovat technologií Slim-Tube, která snižuje hloubku televizoru, plochými obrazovkami, stohertzovým snímkováním a moderně vyhlížejícím čelním panelem, který nerozeznáte od LCD. A stejně jako u overscanu, i ve věci geometrie platí, že zásah do servisního menu může situaci podstatně zlepšit. Dokonce se v nabídce výrobců spotřební elektroniky vyskytují CRT obrazovky s širokoúhlým poměrem stran a výjimečně i vysokým rozlišením. Avšak „starý motor“ v sobě tyto přístroje nezapřou a zkrátka ztrácí. LCD/plazma z tohoto boje tedy odchází jako jasný vítěz a CRT jako ten, kdo ležíc polámaný na zemi žadoní o ošetření.

Zajímavý názor na (ne)přínos vysokého rozlišení obrazu má jistá skupina lidí, která se shlukuje v internetových fórech. Ta význam HD zpochybňuje a nabízí na první pohled přesvědčivé argumenty - v některých případech není rozdíl ve srovnání s SD až tak patrný, jak člověk slyší v marketingové masáži. Zdánlivě se proti nabídnutým důkazům nelze bránit, ale na druhý pohled je zřejmé, že jde o v laboratorních podmínkách vytvořenou situaci, ze které vyplívají pouze teoretické poznatky. Skutečnost je taková, že rozdíl nepoznáte jen tehdy, kdy porovnáváte kvalitní SD obrazový přepis z DVD-Videa a naopak odfláknutý přepis (skoro se chce říct pouhý software upscale SD zdroje) z Blu-ray disku. Ač je pravdou, že DVD stále má své rezervy - při kvalitním přepisu z filmového pásu a nezbabraném masteringu z něj lze ještě hodně vymáčknout a rozestup mezi oběma technologiemi tak zmenšit - , pak je tu fakt, který říká, že člověk se tak jako tak musí podřídit nabídce, která už z principu fungování ekonomiky nikdy nemůže poskytnout tu nejvyšší možnou kvalitu. Přestože by se mi výše uvedené argumenty „hodily do krámu“, uznávám, že jde přinejmenším o krok správným směrem. Vězte však, že pokud dokážete rozeznat pomeranč od mandarinky, rozdíl mezi oběma standardy určitě zpozorujete i při letmém pohledu.

Porovnání Standard Definition a High Definition

Resumé - CRT není pro všechny

Je pravdou, že moje nároky jsou poněkud neobvyklé, ale přesto se třeba najde někdo, kdo se s nimi ztotožní. Ze stejné pozice, odkud pracuji na počítači, sleduji také často televizi. Ta je ale orientována tak, aby poskytovala perspektivně nejlepší obraz z pohovky. Výsledek je takový, že TV nezřídka sleduji z extrémního úhlu. Protože můj pokoj není z nejrozměrnějších, na televizi koukám ze vzdálenosti maximálně dvou metrů. Na druhou stranu, nábytek mám přizpůsoben pro objemnou televizi, a tak bych koupí úzké LCD stejně nezískal žádný centimetr prostoru navíc. Televizní příjem mi zprostředkovává UPC přes kabel, tj. ve standardním rozlišení a navíc analogovou formou - případný vestavěný DVB-S tuner by zůstal nevyužit. A ani moje půltisícová SD filmotéka se na nápad pořídit HD LCD obrazovku netváří s největším nadšením. No řekněte, nevyhodil bych v této chvíli koupí LCD/plazma televize peníze z okna?

Jak jsem uvedl dříve, moderním plochým obrazovkám s vysokou hustotou bodů a skromnými rozměry patří budoucnost. To je ale zároveň kámen úrazu. Budoucnost je možná v Japonsku nebo Spojených státech. Česko je pravěk. Sotva u nás funguje digitální televize. Vysoké rozlišení TV vysílání je v nedohlednu. Blu-ray k nám dorazil s ročním zpožděním, ceny nejsou příznivé a titulů je jako šafránu. Kupovat si takové zařízení v dnešní době a v situaci, jaká v našem kraji panuje, je více investice do potenciálu, která se projeví až za pár let, než investice do něčeho, co si přinesete domů a záhy začnete plnohodnotně používat. Za ta léta, co většina funkcí zůstane nevyužita, vaše nelevná televize prudce zestárne. Vývoj půjde kupředu. Za tu dobu budou takové obrazovky jinde jak po stránce technologie, tak i ceny. Ale proti gustu...

Kdo z vás by si nenechal líbit takovýto komfort?

Pořizovat si za současných podmínek LCD/plazma televizor má smysl pouze za předpokladů, že si můžete dovolit utrácet, dokážete zužitkovat nízké rozměry takového zařízení, koukáte se na filmy v HD z velké blízkosti a požadujete větší úhlopříčku obrazu, než je v možnostech CRT. Rozhodně však nepodléhejte marketingovým argumentům, že bez High Definition nedokážete žít, a své požadavky si před koupí dostatečně a v klidu ujasněte. Návštěva kina však nadále zůstane nepřekonaná a tak můžeme jen plni očekávání vyhlížet, jak bude vypadat další generace domácích kin a audiovizuální zábavy celkově.