Windows 12 se blíží. Necháme se (zase) opít rohlíkem?

Uspět v sektoru tabletů – s tím kdysi Microsoft zplodil dlaždicová Windows 8. Ubrat z jejich ztřeštěnosti – proto navázal střízlivějšími Windows 10. A dlaždice naopak pohřbít a s nimi i tuny ucházejícího hardwaru – to je zjevně hlavní smysl existence zatím posledních Windows 11. Ta mají ve jménu minimalismu naprosto zprzněnou nabídku Start (a žel nejen tu) a absurdní systémové nároky, což mnohé odpuzuje. Nyní se začíná hovořit o Windows 12, kde má hrát prim umělá inteligence.

Horor v podání Nadelly si netřeba představovat – už ho máme

Otevřenost, podpora všelijakého softwaru a hardwaru, progresivní zařízení typu Microsoft Surface Pro/Studio či Lenovo Yoga – tato exkluzivní kombinace atributů pro mě z Windows vždy dělala volbu číslo 1. Proto si jejich budoucnost přeji jen tu nejlepší. Microsoft nicméně poslední roky stran tohoto svého klíčového softwarového produktu volí pochybnou strategii planých slibů, laciných vějiček, zbrklých updatů a nepromyšlených novot s jepičím životem, což mě naplňuje značnou skepsí. Přidejme setrvale klesající prodeje počítačů (v závislosti na zdroji asi od roku 2014, tedy nebýt covidových lockdownů), útlum inovací ze strany jejich producentů, resp. výrobců komponent, a tenčící se podíl Windows ve prospěch macOS a chromeOS. Těžko odlišit příčiny od následků, každopádně to vypadá vskutku blbě.


  ▌  1) Pokorný návrat k étosu Sedmiček
  ▌
  ▌  2) Když lajdáctví působí reálné škody
  ▌
  ▌  3) Malý a měkký. Windejsi. Či snad Mrkvosoft Widle?
 

Určitou naději na lepší zítřky vzbuzují personální čachry v divizi Windows poté, co její dřívější šéf Panos Panay přestoupil koncem loňska do Amazonu. Chtělo by to však radikálně změnit i směr. Ač bych nerad působil jako nějaký mudrlant, možná bych měl na základě svého pozorování nápad, jak v platformu, na jejíž hladký chod kromě smrtelníků jako já spoléhá i nespočet firem a institucí, obnovit důvěru…

Panos Panay zvládl produkty Surface. Windows už tolik ne

Pokorný návrat k étosu Sedmiček

V říjnu uběhne 15 let od příchodu posledního počítačového operačního systému z Redmondu, který splňoval nepsané kvalitativní standardy. Řeč je o Windows 7. Provedení některých jejich součástí mi nesedlo a musel jsem na ně upgradovat kvůli morální zastaralosti jinak fantastických Windows XP. Rozhodně jsem tedy Sedmičky, kterým skončila základní podpora v roce 2015, nezbožňoval jako jiní. Co bych však za ně dnes dal. Proč?

 

O Osmičkách škoda mluvit, ostatně jsem se jim sám již nejednou věnoval – převedení možná bohulibého nápadu do praxe bylo naprosto katastrofální. Trable mne ale bohužel neopustily ani u Desítek, dnes nejrozšířenějšího desktopového OS. Jejich vývoj v podstatě doznal konce – dorazí už jen bezpečnostní záplaty, aby za rok a půl pominula základní podpora. Navzdory dekádě látání nedostatků se tam však například klíčový prvek navigace stále chová jako v betaverzi. 

 

W10: rozbité kontextové menu hlavního panelu

Je libo kontextovou nabídkou hlavního panelu uspořádat otevřená okna? Zřídkakdy výsledek odpovídá pokynu a vyplnění obrazovky, jak jste byli zvyklí (viz demonstrace výše). Chcete si v nativním browseru dát video na celou obrazovku? Sledování vám kolikrát naruší nadále zobrazený hlavní panel, který ne a ne zmizet. Sáhnete ze zoufalosti po tabletovém režimu? Zabere to, ale když video zavřete, tlačítko oznámení na hlavním panelu vedle hodin se nepochopitelně posune mimo obrazovku. Tyto problémy trvají roky, jsou dobře známé a nikdo je s největší pravděpodobností už nikdy neopraví, což považuji za mimořádně ostudné.

Úvodní příměr Jedenáctek k funusu nebyl náhodný. Uspořádání oken kontextovou nabídkou hlavního panelu, který lze připnout jinam než dospod a případně zvětšit? Plnohodnotný tabletový režim s manuálním přepínačem? I to, nejspíš na věčnost, zmizelo metry pod zemí. 

Nejvíce se asi děsím budoucího scénáře, že opět dojde na pozlátko v podobě zbrusu nového kabátu, zatímco hlubší místa v systému zůstanou netknutá. Co totiž používání Windows 11 evokuje spíš než pohřeb, a to více než kdykoliv dřív? Tematicky příbuzný zombie horor.

 

W11: Ovládací panely kolidují s moderním stylem Průzkumníka

Chcete si přejmenovat PC? Jako byste se propadli do Windows 10. Přihlašujete se po nabootování? Vybafne na vás animovaná ikona načítání z Windows 8/10, přestože verze 11 má novou, která se zobrazila jen před momentem. Stále přítomné Ovládací panely, o jejichž náhradu systémovým Nastavením se Microsoft marně pokouší minimálně od roku 2012, pro změnu vychází z Windows 7 a do toho ještě kolidují s tmavým režimem i moderní podobou Průzkumníka (viz demonstrace výše), který je navíc rok od roku pomalejší. Třeba ve Správci zařízení se dokonce navrátíte do dob Windows XP. Celkově by někdo měl řešit vizuální i navigační konzistenci, která dostává po neustálých, ale nedůkladných proměnách pořádně na prdel.

 

W11: nefungují ani elementární okenní funkce

 

Tažení dokumentu (datového souboru) na ikonu otevřené aplikace na hlavním panelu mimo to nahodile působí poblikávání, místo abyste normálně mohli danou aplikací tento dokument načíst, a krátké nakouknutí na plochu zpřehází okna (viz demonstrace výše). Vážně Windows, tedy v překladu Okna?!

Když lajdáctví působí reálné škody

Výše jsem však popsal vesměs maličkosti aneb připravte si popcorn...  

 

Produktivní workflow podle Microsoftu nahoře, podle mě dole

 

Hlavní panel byl pro Windows 11 přepsán od podlahy, a proto mu nejdříve krom výše uvedeného chyběla i funkce „neslučování ikon“, které reprezentují otevřená okna. A tak jsem si vloni po delším čase nainstaloval verzi Insider Preview, kde tuto nezbytnost produktivního workflow již bylo možné v resuscitované podobě vyzkoušet. Když přišla i do ostrého buildu, chtěl jsem na něj přejít. Prý že ale musím systém nainstalovat načisto! Kdyby se někdo uráčil mi to sdělit dříve, Insider Preview nejspíš oželím. Nakonec se přece jen podvoluji: na nesystémový oddíl jediného interního úložiště provádím zálohu dat z poslední doby, z oficiálních míst stahuji ISO, pomocí Průzkumníka jej připojuji k virtuální mechanice a zahajuji instalaci. Tu samou rutinu absolvuji už snad posté. Jenže tentokrát…

…si musím na čtvrthodinku odskočit na toaletu. Po návratu zabírá průvodce instalací celou obrazovku a postup se jeví pomalý. Opakovaným stiskem klávesy Start se tak pokouším vyvolat stejnojmennou nabídku – její nezobrazení by znamenalo, že už nastala fáze po restartu, a tedy lze mluvit aspoň o nějakém progresu. Když v tom se mi poprvé v životě zobrazuje naprosto imbecilně navržený dialog „Co chcete udělat?“ (v angličtině vypadá takto). První dvě možnosti, „Nainstalovat zřizovací balíček“ a „Předběžně zřídit pomocí Windows Autopilot“, vůbec nepobírám. Možnost nápovědy či návratu nikde. Proto nakonec vybírám třetí, povědomou volbu „Obnovení zařízení“. Když jsem v minulosti klikal na něco téměř identického v Nastavení (v angličtině vypadá takto), proběhla čistá instalace a nesystémový oddíl zůstal nedotčen. V tomto případě ovšem… dochází k jeho naformátování! 

Ne, takhle důstojně jsem ztrátu dat rozhodně neustál

 

Jelikož jde o SSD s vypnutým trimem, nastává v režii George A. Romera Microsoftu nevratná ztráta gigabajtů cenných dat. Bez sebemenšího varování. To snad i tvůrci ransomwaru, jakože s nimi mám své zkušenosti, bývají milosrdnější. Aspoň příroda zůstala na mé straně, protože nebýt oné včasné návštěvy WC, nejspíš bych se regulérně posral.

Tím zatím vygradoval můj dlouhodobě neutěšený vztah s Windows. Přitom jde pouze o špičku ledovce, neboť ne všechny problémy lze snadno demonstrovat a každý má jiný styl práce, resp. okruh činností.

Popsané nedostatky Windows 10/11 mj. dokládají přiložené vizuální materiály, pocházející z ostrých verzí distribuovaných až do současnosti mezi stovky milionů lidí. Ověřit si je může kdokoliv.

Malý a měkký. Windejsi. Či snad Mrkvosoft Widle?

Na úroveň trestuhodnosti povyšuje celou situaci existence programu Windows Insider, který funguje už přes deset let a mohl by být ve smyslu vychytání i těch nejmenších chyb zásadní. Pokud nevíte, jedná se o testování nehotových buildů dobrovolníky, jejichž řady můžete rozšířit i vy. Cílem je identifikovat a opravit chyby, než se dostanou na „produkční“ stroje. Místo aby ale někdo odbavoval zpětnou vazbu, tak Centrum Feedback, které pro její sběr slouží, praská pod náporem nevyřešených problémů ve švech (taky jsem přispěl svou troškou do mlýna). 

Windows 12 nejspíš dorazí do půldruhého roku. Bude je jistě doprovázet hromada na první pohled bombastických novinek – aby Microsoft využil všechna ta servilní média a snad největší zlo dnešního internetu, influencery, k levné reklamě. (Není od věci zmínit, že jsem tento článek původně konstruoval jako aprílový s tím, že ho vydá významné „technologické“ médium. I po více jak měsíci, co jsem na základě zpětné vazby šéfredaktora prováděl jednu kompromisní úpravu za druhou, mi však bylo vydání zamítnuto. Proto ho čtete jen zde na mém osobním blogu. Aspoň jsem se nemusel držet zpátky jako obvykle. Všechny ty dvě dámy, které můj článek přilákal a které byly svědky mého klení, snad prominou.)

Microsoft za MacBooky na ARMu těžce zaostává

 

Z mého pohledu uživatele by v první řadě měly být kapacity vývojářů alokovány na odstranění známých chyb, vycizelování stávajících funkcí a zevrubnou optimalizaci, aby mohly přenosné počítače s Windows (i díky nadcházejícímu čipsetu Snapdragon X) po letech opět hrát stejnou ligu jako MacBooky. Než se podniknou další kroky, na bázi Windows 11 by zkrátka měl vzniknout robustní základ, při jehož budování se zužitkují veškerá osvědčená UI/UX řešení, kterých takřka 40letá historie Windows nabídne nepočítaně (kam se třeba poděla filozofie umísťování stěžejních interaktivních prvků do rohů a okrajů obrazovky?) . Pro takovou revizi nastal ten pravý čas, pokud už není rovnou pozdě. Nástup AI a související změny v tom, jak pracujeme, si sice nejspíš vyžádají drastické změny v operačních systémech a softwaru celkově, ale potrvá ještě dlouho, než svoje návyky změníme, pokud to vůbec dokážeme.

Má ještě Microsoft zájem vytvářet kvalitní produkty s důrazem na detail, jak to nejednou dokázal, nebo se vrací do 90. let, kdy vznikla většina nelichotivých stereotypů, které o něm tu a tam slýcháme dodnes?